Falešné dilema
falešné dilema (někdy se nazývá falešná dichotomie) je druh neformální, korelační na bázi klam, ve kterém prohlášení nepravdivě tvrdí nebo předpokládá „buď/nebo“ situaci, i když ve skutečnosti tam je alespoň jeden další logicky platný možnost. Někdo například používá falešnou dichotomii, když říká: „Stacey se vyslovila proti kapitalismu, proto musí být komunistkou.“Možná není ani komunistická, ani kapitalistická, nebo může být kapitalistkou, která nesouhlasí s částmi kapitalismu.,
dilema mladé Ameriky: mám být moudrý a skvělý, nebo bohatý a silný? (1901 rok plakát)
Někteří filozofové a učenci věří, že „pokud lze rozlišovat přísný a přesný, to není“t opravdu rozdíl“. Výjimkou je analytický filozof John Searle, který to nazval nesprávným předpokladem, který produkuje falešné dichotomie., Searle tvrdí, že „to je podmínka přiměřenosti přesné teorie neurčitý jev, který je třeba přesně charakterizovat, že jev jako neurčitý; a rozdíl není menší rozdíl, který umožní pro rodiny příbuzných, marginální, rozdílné případy.“Podobně, když se dvě možnosti jsou prezentovány, oni jsou často, i když ne vždy, dva extrémní body na nějaké spektrum možností, což může půjčovat důvěryhodnost na větší argument tím, že dává dojem, že volby se vzájemně vylučují, a to i přesto, že nemusí být., Navíc, možnosti falešných dichotomií jsou obvykle prezentovány jako kolektivně vyčerpávající, v takovém případě se klam může být překonána, nebo alespoň oslabena, tím, že zvažuje další možnosti, nebo možná tím, že zvažuje celé spektrum možností, jak ve fuzzy logice.Tato otázka vychází ze skutečných dichotomií v přírodě, nejrozšířenějším příkladem je výskyt události. Buď se to stalo, nebo se to nestalo. Tato ontologie nastavuje logický konstrukt, který nelze rozumně aplikovat na epistemologii.
falešné dilema se týká zneužití operátorů xor nebo nand., Pro zneužití a provozovatele, viz False konjunkce.