Music 101 (Čeština)
Rondo form také není v tomto období novinkou. Termín pochází ze středověké pevné poetické formy rondeau. Středověké šansony, které používaly poetické rondeaux jako jejich texty, často používaly hudební strukturu, která napodobovala poetickou strukturu.
Rondo a jeho francouzský part-ekvivalent rondeau jsou slova, která byla použita v hudbě mnoha způsoby, nejčastěji s odkazem na hudební formu, ale také na typ charakteru, který je odlišný od formy.
Obrázek 1., Typické tonální strukturu klasického sedm-část rondo, pozdní 18 & na začátku 19. století
Formulář
termín a formální princip může být odvozeno od středověkého poetické formě, rondeau, který obsahuje opakování dvojverší odděleny delší úseky poezie.
Ve rondo forme, hlavní téma (někdy volal „zdržet“) se střídá s jedním nebo více kontrastních témat, obecně nazývané „epizody“, ale také občas označován jako „odbočky“ nebo „dvojverší.“Možné vzory v klasickém období zahrnují: ABA, ABACA nebo ABACABA., Počet témat se může lišit kus od kusu, a opakující se prvek je někdy nazdobený a/nebo zkrácena v zájmu zajištění variace.
barokním předchůdcem Ronda byl ritornello. Ritornello forma byla použita v rychlých pohybech barokních koncertů. Celý orchestr (v italštině tutti) hraje hlavní téma ritornello, zatímco sólisté hrají intervenční epizody., Zatímco Rondo forma je podobná ritornello formě, to je jiná v tom, že ritornello vrací téma nebo hlavní téma ve fragmentech a v různých tóninách, ale rondo přináší zpět jeho téma kompletní a ve stejné tónině.
společným rozšířením rondo formy je kombinovat ji s sonátovou formou, vytvořit sonátovou rondo formu. Tady, druhé téma se chová v podobné cestě k druhé téma skupiny v sonátové formě se objevují první v klíčových jiné než tonikum a později opakuje v tonikum klíč., Na rozdíl od sonátové formy, tematický vývoj nemusí nastat, s výjimkou možného v coda.